František Kupka: Malíř, který neměl peníze na život, ale jeho obrazy dnes stojí miliony

Chlapec, kterému zakazovali malovat

František Kupka se narodil roku 1871 v Opočně a vyrůstal ve skromných poměrech. Matku ztratil v dětství a místo vysněné umělecké dráhy se vyučil sedlářem. Přesto kreslil a maloval při každé příležitosti. Podporu našel u Josefa Archleba, který mu pomohl otevřít cestu ke studiu umění.

Malíř, který rozmlouval s duchy

Mladého Kupku přitahoval spiritismus; podle životopisných pramenů si během studií přivydělával také jako médium. Současně ho fascinovaly přírodní vědy, filozofie, kosmos a zákonitosti pohybu. Právě prolínání mystiky a pozorování světa pomáhá pochopit jeho pozdější malbu.

Podivná múza z hřbitova

Kupka sám vyprávěl zvláštní příhodu z mládí v Jaroměři: v souvislosti s náhrobkem Anny Miseliusové měl podle vlastních slov odnést z otevřeného hrobu lidské ostatky. Historku nelze považovat za nezávisle ověřenou událost. Vypovídá ale o tom, jak silně jej přitahovaly sny, smrt a neviditelný svět.

Paříž: když umělec potřebuje zaplatit nájem

Po příchodu do Paříže roku 1896 se Kupka neživil pouze obrazy. Ilustroval a kreslil provokativní satiry pro časopis L'Assiette au Beurre. V cyklech věnovaných penězům, náboženství či míru kritizoval moc a společenské pokrytectví. Ironie osudu: dnes jsou jeho díla předmětem zájmu bohatých sběratelů.

Šest tváří jednoho génia

Kupkův vývoj nebyl náhlým skokem do abstrakce. Začínal symbolismem, alegoriemi a mystickými náměty. Následovala výrazně barevná figurální malba, studium pohybu a rytmu, organická abstrakce, vertikální kompozice a nakonec čistě geometrické uspořádání ploch a linií. Byl to mistr figurální kresby, který se vědomě rozhodl překročit hranice zobrazované skutečnosti.

Eugénie a dívka, která inspirovala revoluci

Eugénie, zvaná Nini, se stala Kupkovou dlouholetou partnerkou a životní oporou. Její dcera Andrée při hře s míčem inspirovala malířovy studie pohybu. Z konkrétního motivu vedla cesta k rytmu barev a k obrazu, který už nepotřeboval zobrazovat rozpoznatelný předmět.

Rok 1912: když se obraz osvobodil od reality

Na pařížském Podzimním salonu představil Kupka obrazy Amorfa - Dvoubarevná fuga a Amorfa - Teplá chromatika. Staly se mezníky rané abstrakce. Kupka nepřestal zobrazovat realitu proto, že by to neuměl; naopak jako vynikající kreslíř hledal nový výtvarný jazyk.

Průmyslník, který pomohl umělci

Od roku 1919 Kupku podporoval průmyslník a sběratel Jindřich Waldes. Kupoval jeho práce a pomáhal mu finančně i prostřednictvím kontaktů. Kupka pro něj vytvářel také reklamní grafiku. Mecenášství mu pomohlo pokračovat v nekompromisní tvorbě.

Úspěchy, které přicházely postupně

Po průlomovém Podzimním salonu v roce 1912 následovaly teoretické texty, účast v mezinárodním sdružení Abstraction-Création roku 1931 a zastoupení na zásadní výstavě Cubism and Abstract Art v newyorském MoMA roku 1936. V roce 1946 proběhla velká retrospektiva v Praze. Kupka zemřel roku 1957 ve francouzském Puteaux.