Načítám obsah…
Magazín
Na rubu jednoho kvaše stojí důvěrné „Lojza“. Na pařížské fotografii hraje Paul Gauguin bez kalhot na harmonium Alfonse Muchy. A v pražském bytě na Žižkově ukrývá Toyen svého přítele před nacisty. Tři drobné výjevy otevírají příběhy o tom, jak blízko k sobě umělci někdy měli a co si díky tomu mohli dovolit v životě i v tvorbě.

„Mému drahému kamarádovi Lojzovi Kučerovi.“ Tak zní v překladu věnování, které podle aukčního katalogu Art gallery cafe napsal španělský surrealista Óscar Domínguez na rub kvaše Toros Moribundos II. (Umírající býci II.) z roku 1947. Adresátem byl Alois Kučera, malíř z Litovle a středoškolský profesor v Olomouci. Francouzská věta s důvěrným českým „Lojza“ působí na rubu dramatického výjevu skoro jako vzkaz ze zcela jiného světa.
Z téže doby se dochovaly fotografie. Na jedné z prosince 1947 Domínguez Kučeru objímá, pod nimi sedí básník Stanislav Křupka. Na jiném snímku, pořízeném 14. prosince při vernisáži v olomouckém Domě umění, čte Domínguez zahajovací projev a Kučera stojí po jeho boku. O rok dřív přivedla malíře do Prahy výstava Umění republikánského Španělska v Mánesu. V Olomouci už měl přátele, mezi nimi sochaře a scénografa Jaromíra Šolce, v jehož ateliéru strávil s manželkou Maud konec roku 1947. Věnování Kučerovi tak má konkrétní kulisy a tváře.
Prameny: Art gallery cafe · Univerzita Palackého · Monografie s dobovými snímky · Historický ústav AV ČR
Když Mucha roku 1887 přijel do Paříže studovat, Brožík tam už měl za sebou zlatou medaili ze Salonu. Brožík se prosadil historickou malbou, Mucha o několik let později plakátem Gismonda pro Sarah Bernhardtovou. Jejich příběhy ukazují dvě cesty, jimiž se v témže městě dalo získat jméno. Dochované zprávy je zasazují do stejného okruhu českých umělců. Jak blízký byl jejich osobní vztah, z dostupných pramenů nevíme.
U jiného českého malíře máme mnohem osobnější detail. Když se Luděk Marold v Paříži ženil, Mucha mu šel za svědka. V Maroldových začátcích mu pomáhal také Vojtěch Hynais, který mu v nouzi nabídl svůj zahradní ateliér. Tihle krajané se v Paříži nepotkávali jen na výstavách. Věděli i to, kdo zrovna potřebuje střechu nad hlavou nebo místo, kde může kreslit.
Prameny: Historický ústav AV ČR · Mucha Museum · Praha 7 · Pražský pantheon
V roce 2015 vystavoval Josef „Pepa“ Luňáček v pražské Latin Art Gallery pod názvem I Am Not Pollock. O rok později ho podle podkladů Art gallery cafe představil pařížský projekt POPUP ART v Le Marais pod názvem Josef Lunacek ou Jackson Pollock – artiste tchèque expose. Zatímco v Praze název srovnání odmítal, v Paříži ho pořadatelé proměnili v otázku.
Podle vzpomínky Josefa Luňáčka byla v Paříži k vidění jeho díla i Pollockovy originály. Pollock zemřel ještě před Luňáčkovým narozením. Jejich obrazy se tak setkaly až na výstavě, kde si návštěvníci mohli přímo porovnat, jak oba malíři zachytili pohyb v barvě.
Prameny: Výstava v Latin Art Gallery · Art gallery cafe · MoMA
Fotogalerie
Kliknutím na fotografii otevřete prohlížeč s přiblížením a přepínáním mezi snímky.
Magazín

10 min čtení
Rodina zdědila po dědečkovi rozsáhlou sbírku umění. Na Facebooku za ni nejvýš nabízeli 150 000 Kč, po první aukci u Art gallery cafe jim galerie za část sbírky vyplatila přes 700 000 Kč. Co se z toho dá naučit, pokud jste zdědili obrazy?
Jolana Šturchová
Číst článek
Seznámili se v roce 1891 v pařížském podniku madame Charlotte Caronové, kam chodili i umělci, kteří za jídlo někdy platili vlastními díly. Když se Gauguin o dva roky později vrátil z Tahiti s obrazy a bez peněz nazbyt, Mucha mu nabídl místo ve svém ateliéru. Právě tam Gauguin dokončoval práce pro výstavu u obchodníka s uměním Durand-Ruela.
Mucha jej v ateliéru také fotografoval. Na nejznámějším snímku sedí Gauguin u harmonia a hraje bez kalhot. Jindy Muchovi stál modelem pro ilustrace k Pamětem bílého slona. Vedle obrazů, které se chystaly do galerie, tak vznikaly snímky, na nichž se oba umělci mohli brát o něco méně vážně.
Prameny: Mucha Foundation · Columbia University
S Jindřichem Štyrským Toyen cestovala, vystavovala a v Paříži roku 1926 založila vlastní malířský směr, artificielismus. Od malby čekali něco podobného jako od poezie. Měla v člověku probudit představy, které se těžko pojmenovávají. Na společné pražské výstavě roku 1928 ukázali každý jednadvacet obrazů. Jejich přítel Vítězslav Nezval pro vernisáž napsal dvě básně, jednu pro každého.
Přátelství s básníkem Jindřichem Heislerem mělo za okupace docela jinou váhu. Toyen ho kvůli jeho židovskému původu ukrývala ve svém bytě v Krásově ulici na Žižkově. V roce 1947 spolu odešli do Paříže. Heisler po sobě zanechal i báseň nazvanou prostě Toyen. Národní galerie ji čte vedle jejího obrazu Mýtus světla jako setkání dvou lidí, kteří si rozuměli i prostřednictvím vlastních děl.
Prameny: Národní galerie Praha · Ústav dějin umění AV ČR · Národní galerie Praha o Heislerovi
Pro Vincenta van Gogha měl být Žlutý dům v Arles místem, kde budou malíři žít a pracovat společně. Pro Gauguinův příjezd chystal slunečnice a dva obrazy pověsil v jeho pokoji. Soužití provázely prudké spory o malbu a po několika týdnech skončilo. Zůstala po něm mimo jiné dvojice obrazů prázdných židlí.
Na Gauguinovu tmavou židli položil Van Gogh knihy a hořící svíčku. Svou vlastní namaloval ve světlých barvách a na sedáku nechal dýmku a tabák. Dvě židle vedle sebe dokážou vyprávět o soužití malířů i bez jediné tváře. Podobně jako to jediné „Lojza“ na rubu obrazu, které nám po desetiletích pořád říká, komu byl určený.
Prameny: Van Gogh Museum · Slunečnice pro Gauguina · National Gallery London
9 min čtení
Z chudého sedlářského učně se stal průkopník abstrakce. Spiritistické seance, ostré karikatury, ženy jeho života i díla, která dnes patří k nejvyhledávanějším v českém umění.
Redakce Super Aukce
Číst článek