Načítám obsah…
Magazín
Železný Brod, Brusel 1958, Montreal a Ósaka. České ateliérové sklo si během jedné generace vybudovalo světové renomé – od figurek Jaroslava Brychty přes monumentální plastiky Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové až k Blance Adensamové a nejmladší vlně autorů.

Ve sklářské škole v Železném Brodě zůstávaly po výrobě figurek střepy. Sochař Jaroslav Brychta je ve čtyřicátých letech začal tavit v malých sádrových formách. Jeho dcera Jaroslava v té technice uviděla možnost, jak dělat velké sochy. O necelých dvacet let později už se sklo z Brodu stalo jedním z hlavních lákadel československého pavilonu v Bruselu. A v téže škole se později učila i Blanka Adensamová, která si pak pořídila vlastní pece a za svou práci získala ocenění až v Tokiu.

Brusel v roce 1958 hostil první světovou výstavu své kategorie po druhé světové válce. Za šest měsíců zaznamenala přes 41 milionů návštěv. Země se představovaly v národních pavilonech, kde architektura, technika a výtvarná díla společně vyprávěly o životě doma. Československá expozice se jmenovala Jeden den v Československu. Vedle skla a nábytku tu diváci objevili i Laternu magiku, v níž se živé představení potkávalo s filmem.
Nejvyšší ocenění v celkovém hodnocení, Zlatou hvězdu, získal československý pavilon jako celek. Mezinárodní porota přitom oceňovala i jednotlivé exponáty. Právě tady získaly svoji Grand Prix dvě různé sklářské realizace, na nichž se podílela Jaroslava Brychtová.
Prameny: Bureau International des Expositions · Historie českého pavilonu · ČT art o Jaroslavě Brychtové
Než se Jaroslav Brychta (1895–1971) dostal ke sklu, pracoval ve štukatérské dílně a studoval sochařství v Praze. Do Železného Brodu přišel roku 1920, kdy tamní sklářská škola otevírala. Už o dva roky později navrhl první tažené figurky. Vedle nich zkoušel i postavičky z drobných skleněných dílů spojovaných drátkem. Na několika centimetrech dokázal vystihnout držení těla i gesto, podle kterého člověk pozná, že se muzikant právě chystá zahrát.
Na mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži roku 1925 získaly jeho figurky zlatou medaili. O deset let později obdržel v Bruselu Grand Prix za Akvárium. Ve skleněné nádrži se mezi rostlinami tísnily desítky skleněných rybek. Když pak roku 1948 Karel Zeman natáčel film Inspirace, Brychta pro něj navrhl foukané figurky. Představte si tanečnici, která má zvednout ruku. Ze skla ji nemůžete ohnout, a tak ve spolupráci se školou vznikala nová figurka pro každou fázi pohybu.
Magazín

6 min čtení
Frances na schodech. Sargy Mann ji namaloval v roce 2002, kdy ještě částečně viděl, a o sedm let později se k témuž schodišti vrátil jako zcela nevidomý. Jeho návrat k malování začal v zahradě prvním tahem ultramarínu – a podobné cesty hledali i Eşref Armağan a Claude Monet.
Redakce Super Aukce
Číst článek




Prameny: Muzeum skleněných figurek DETESK · Artplus o Jaroslavu Brychtovi · Národní filmový archiv – Inspirace · Studie o bruselské výstavě 1935
V roce 1950 převzala Jaroslava Brychtová (1924–2020) vedení pracoviště pro sklo v architektuře při Železnobrodském skle. K bruselskému projektu se Stanislavem Libenským (1921–2002) ji podle historičky designu Kristýny Rossmannové přivedly první zkoušky, s nimiž Libenský nebyl spokojený. Původně měl navrhnout stěnu z hutního skla. S Brychtovou se na poslední chvíli pustili do tavení ve formě. V prosvětlených barevných blocích se objevila zvířata připomínající pravěké kresby. Porota jejich práci udělila Grand Prix. Stejné ocenění získala samostatná mříž s křišťálovými zvířecími motivy, kterou Brychtová vytvořila s Igorem Korčákem.
Na třech detailech z podkladů galerie je vidět, jak světlo zvýrazňuje například oči sovy nebo rohy a obrys kozoroha v pohybu. Zvířecí reliéfy připomínají motivy bruselské stěny, pro niž autoři zasadili skleněné kameny do betonu.



Tvar a světlo u Libenského a Brychtové dobře vyniknou i na jednotlivých plastikách. Následující výběr ukazuje, jak odlišně autoři pracovali s vnitřním reliéfem, ostrými hranami a průsvitností skla.




V Montrealu roku 1967 ukázali Modrou konkreci, sestavenou z 25 skleněných částí. Dvě stěny z šedomodrých desek se téměř dotýkají a v jediném místě je spojuje čirý válec. V Ósace roku 1970 zase představili Řeku života, pás tavených reliéfů dlouhý 22 metrů. Při pohledu na takové dílo člověka napadne, kolik práce muselo předcházet okamžiku, kdy na ně v pavilonu poprvé dopadlo světlo.

Za Modrou kompozici získali zlatou medaili na bienále v São Paulu v roce 1965, roku 1984 jim Corning Museum of Glass udělilo Rakow Award a v roce 1996 oba obdrželi cenu Glass Art Society za celoživotní dílo. Jejich práce potkáte i v Česku. Navrhli okna do svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta a pro Ještěd vytvořili Spad meteoritů, tavený křišťál zasazený do betonové stěny.
Prameny: ČT art o Bruselu, Ósace a českých realizacích · Cafesjian Art Trust Museum o Modré konkreci · Corning Museum of Glass · Glass Art Society
Blanka Adensamová (*1949) prošla železnobrodskou sklářskou školou a v letech 1970–1976 studovala na pražské VŠUP u Stanislava Libenského. Později si zařídila vlastní ateliér v Jablonci nad Nisou a pořídila dvě tavicí pece v jižních Čechách. Část života strávila také ve Spojených státech. U ní se příběh mezinárodního uznání odehrával na oborových výstavách skla. Na kvadrienále v Erfurtu získala čestné ceny v letech 1978 a 1982, na tokijské výstavě Glass ’84 obdržela Promotion Award. Ve svém životopise uvádí také Cenu Masarykovy akademie umění z roku 1996 a Medaili Franze Kafky za uměleckou činnost z roku 1999.



Když k nám dnes Blanka přijde do Art gallery cafe, je jí hned všude plno. Na barevném snímku stojí vedle Radka a před nimi je Organica. Od chvíle, kdy vznikla dobová fotografie ze sklářské dílny, uplynula desetiletí. Teď máme radost, že se nad jejím sklem můžeme potkat přímo u nás v galerii.
V její tvorbě má vedle tavených plastik místo i foukané sklo. V Organice z roku 1984 prochází čirým objemem zelený akcent. Při pohledu z boku se jeho tvar i hloubka mění. Když se taková plastika fouká do formy, její vnější obrys vzniká při práci s horkým sklem. V hotovém díle ale oko přitahuje především to, co se odehrává uvnitř.
Rok po vzniku Organicy vystavovala Adensamová ve vídeňské galerii Lobmeyr. Podle ústního podání, které má Art gallery cafe k dispozici, také ve Vídni učila skláře, jak se Organica dělá. Výstavní soupis dokládá vídeňskou výstavu v roce 1985.

Francouzské publikum se s její tvorbou setkávalo opakovaně. Sama uvádí výstavu New Glass v pařížském Musée des Arts Décoratifs v roce 1982, Galerie Momiron v Cannes v roce 1986 a Galerie Slotine v Le Havru v roce 1990. To pomáhá vysvětlit, proč ji tam mohli dobře znát lidé, kteří sledovali ateliérové sklo. Výstavní soupis dokládá opakovanou přítomnost ve Francii. O tom, jak široké publikum ji znalo ve srovnání s Českem, vypovídá jen nepřímo.
V Česku se příběh poválečného skla často vypráví přes Libenského a Brychtovou. Jejich práce byly součástí světových výstav a dodnes je lidé potkávají na místech, jako jsou svatovítská katedrála a Ještěd. Adensamová má i doma svou stopu. Její Hlavu uchovává pražské Uměleckoprůmyslové museum a její Strom života je v budově České televize. V Organice přitom mluví vlastním jazykem. K jedinému zelenému tahu uvnitř skla se stačí vrátit z druhé strany a plastika ukáže něco jiného.
Prameny: Blanka Adensamová – životopis a ocenění · ČT art – Strom života · Výstavní soupis autorky · Pařížská výstava New Glass · Hlava ve sbírce UPM
Josefína Váchová prošla stejně jako Blanka Adensamová sklářskou školou v Železném Brodě. V diplomové práci Bilancio pak na liberecké univerzitě spojila sklo spékané z drti technikou pâte de verre s průmyslovým papírem v roli. Instalaci přizpůsobuje místu, kde ji vystavuje. Vyzkoušela ji třeba ve staré generátorovně v Janově nad Nisou. V roce 2025 za ni získala hlavní cenu Stanislav Libenský Award, s níž je spojený workshop v americké Pilchuck Glass School.
Na Brychtovy figurky zase v něčem navazuje práce Františka Jungvirta. Na Designbloku v roce 2024 představil sběratelské vázy Plush Animals a Dark Cave Animals. První série připomíná plyšáky z dětství, druhá pracuje se zvířaty, kterých se lidé často bojí. Skleněné tvory ručně modeloval mistr Martin Štefánek v Desné. Je to dnešní příklad toho, jak důležitá je spolupráce autora návrhu se sklářem, který ho dokáže uskutečnit na huti.


Cena Stanislava Libenského dává začínajícím tvůrcům příležitost vystavit vedle kolegů z celého světa a potkat kurátory i sběratele. Na Designbloku mohou čerství absolventi produktového designu přihlásit diplomovou práci do soutěže Diploma Selection. Mezinárodní sklářské sympozium v Novém Boru zase propojuje výtvarníky se sklárnami a školami. Právě přístup k dobré huti je pro autora, který si vlastní pec nemůže dovolit, často stejně důležitý jako místo na výstavě.
Cenu začínajícího autora lze opřít o konkrétní věci. Kolik stála práce na huti, forma, broušení a kolik kusů vzniklo? Je to samostatný originál, číslovaná edice, nebo váza z opakovaně vyráběné kolekce? Pro představu Czechdesign Shop uvádí u Jungvirtovy foukané vázy Garden Basic nabídkovou cenu 9 600 Kč. U unikátní plastiky dává smysl hledat srovnání mezi skutečně prodanými autorskými objekty podobné techniky, velikosti a vzácnosti. Sběrateli pomůže také záznam o tom, kdo dílo navrhl, kdo ho realizoval a kde bylo vystaveno.
Když stojíte před Váchové instalací nebo si prohlížíte zvíře na Jungvirtově váze, stojí za to obejít dílo stejně jako Organicu. Z jiného úhlu vynikne, co tvůrce udělal se světlem a s tvarem. A právě kvůli tomu má smysl sledovat mladé skláře už na jejich prvních výstavách.
Prameny: TUL o Josefíně Váchové · Jungvirt na Designbloku · Stanislav Libenský Award · Diploma Selection · IGS Nový Bor · Czechdesign Shop · Křišťálové údolí – Bilancio
Snímky z podkladů Art gallery cafe doplňují dobové a muzejní fotografie s uvedenými zdroji.
5 min čtení
Na rubu jednoho kvaše stojí důvěrné „Lojza“. Na pařížské fotografii hraje Paul Gauguin bez kalhot na harmonium Alfonse Muchy. A v pražském bytě na Žižkově ukrývá Toyen svého přítele před nacisty. Tři drobné výjevy otevírají příběhy o tom, jak blízko k sobě umělci někdy měli a co si díky tomu mohli dovolit v životě i v tvorbě.
Redakce Super Aukce