Načítám obsah…
Magazín
Frances na schodech. Sargy Mann ji namaloval v roce 2002, kdy ještě částečně viděl, a o sedm let později se k témuž schodišti vrátil jako zcela nevidomý. Jeho návrat k malování začal v zahradě prvním tahem ultramarínu – a podobné cesty hledali i Eşref Armağan a Claude Monet.

Na prvním obraze Frances sedí u schodů. Na druhém po nich sestupuje. Sargy Mann ji poprvé namaloval v roce 2002, kdy ještě částečně viděl. O sedm let později se ke stejnému schodišti vrátil jako zcela nevidomý. Jak se k malování vůbec vrátil? Začalo to o čtyři roky dřív v zahradě, kde si na štětec nabral ultramarín.


Na jaře 2005 se Mann vrátil ze španělského Cadaqués, kam se synem Peterem vyrazil hledat náměty. Ještě si v hlavě nesl bílá průčelí domů a tmavomodré moře, které už tehdy sotva rozeznával. Krátce po návratu přišel o zrak úplně. Dlouho si myslel, že tím skončí i jeho malování.
O pár dní později vynesl na zahradu plátno a nahmatal jeho horní okraj. Začal v pravém rohu. Když na něj položil první tah ultramarínu, měl pocit, že se mu roh před očima zbarvil do modra. Asi po hodině šla kolem jeho dcera. Zeptal se jí, co na obraze vidí. Popsala stolek, za ním Petera, v dálce moře a napravo otevřené dveře, jimiž dovnitř proudí slunce. Byla to přesně ta scéna, kterou se pokoušel namalovat.
Když Mann později hledal nový námět, poprosil Frances, aby se posadila do křesla. Klekl si těsně k ní. Prsty zjišťoval, kde končí opěradlo a jak daleko od něj má rameno. Na plátně si pak důležitá místa označil kousky lepicí hmoty. Při práci spolu mluvili o obraze a Frances mu pomáhala míchat odstíny. Díky jejich rozhovorům se rozpracovaná plátna dál měnila.
To křeslo bylo tmavohnědé a Mann tu hnědou nikdy neměl rád. Chtěl přes něj přehodit bílé prostěradlo, aby se mu do obrazu hodilo. U skříně se zarazil. Prostěradlo stejně neuvidí. Na plátně si může vybrat jakoukoli barvu. Ve vzpomínkách se k té chvíli vracel jako k okamžiku, od něhož začal s barvami zacházet svobodněji.
Magazín

8 min čtení
Železný Brod, Brusel 1958, Montreal a Ósaka. České ateliérové sklo si během jedné generace vybudovalo světové renomé – od figurek Jaroslava Brychty přes monumentální plastiky Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové až k Blance Adensamové a nejmladší vlně autorů.
Redakce Super Aukce
Číst článek


Ještě předtím, než Mann úplně oslepl, měla Frances při přestavbě domu přání. Chtěla otevřít část podlahy, aby světlo ze střešního okna dopadalo i do tmavé místnosti dole. Po úpravách dopadalo na schody ze dvou stran. A právě tudy ji Mann na svých obrazech nechal procházet znovu a znovu.
Když se dívám na Frances na schodech, myslím na to prostěradlo, které Mann nakonec nepotřeboval, i na barvy, které mu pomáhala míchat. Z obyčejného sestupu po schodech se stal obraz, k němuž se mohl vrátit i po ztrátě zraku. A světlo, kterým na něm Frances prochází, je zčásti její vlastní nápad.
Když byl Eşref Armağan malý, dal mu otec do ruky papírového motýla. Eşref, nevidomý od narození, si mohl prsty projít tvar křídel a zkusit ho nakreslit. V otcově dílně se učil rozeznávat obrysy a vyrýval si čáry do kartonu, aby je po nakreslení znovu našel hmatem. Se stínem to bylo těžší. Když se poprvé pokusil namalovat stín jablka, otec mu řekl, že na papíře vidí dvě červená jablka. Eşref musel přijít na to, jak namalovat něco, co nemá vlastní tvar ani barvu a co prsty na stole nenajde.
Podobně dlouho hledal způsob, jak do obrazu dostat vzdálenost. Strom, který měl stát za domem, podle diváků vypadal, jako by stál na střeše. Až mu učitel výtvarné výchovy vysvětlil, proč se okraje cesty při pohledu do dálky zdánlivě sbíhají. Později, když ho dva psychologové požádali o kresby kostek z různých úhlů, dokázal jejich ustupující hrany zachytit v perspektivě. U barev se opíral o paměť a o to, co mu lidé kolem něj popsali. Akryl nanášel prsty po vrstvách. Každou nechal zaschnout, aby její obrys při dalším malování znovu našel. V roce 2009 si v designérském studiu Volva mohl rukama projít tvary tehdy ještě nezveřejněného vozu a namalovat ho podle vlastního dojmu.

V květnu 1922 se Claude Monet obával, že kvůli zhoršujícímu se zraku bude muset malování opustit. Jen pár týdnů předtím přitom podepsal darovací listinu, v níž se zavázal věnovat Francii velkoformátové panely s lekníny. Jeho přítel Georges Clemenceau ho povzbuzoval, aby podstoupil operaci šedého zákalu. Monet se k ní odhodlal v roce 1923 a za několik měsíců se znovu pustil do malování. Panely, které dnes obklopují návštěvníky ve dvou oválných sálech pařížské Orangerie, byly veřejnosti představeny až po jeho smrti.
V téže zahradě se léta vracel i k japonské lávce. Na verzi z doby kolem roku 1922 se její oblouk téměř ztrácí v hustých tazích barvy. V pozdních Kosatcích zase mezi fialovými a zelenými tahy místy prosvítá světlý podklad. Londýnská Národní galerie připouští, že se na podobě Kosatců mohl částečně podílet šedý zákal. Zahrada mu přitom dál dávala příležitost zkoušet nové pohledy. Kosatce zachytil shora, patrně právě z lávky, kterou jindy maloval zvenčí.

Sargy Mann. Reportáž deníku The Guardian z roku 2010 uvádí, že se jeho obrazy namalované po úplné ztrátě zraku na londýnské výstavě prodávaly za čtyř- až pěticiferné částky v librách. Konkrétní cenu ani u jednoho ze dvou zobrazených obrazů Frances se nepodařilo veřejně ověřit.
Eşref Armağan. Obraz Volva S60 se v roce 2009 po 52 příhozech prodal v charitativní dražbě na eBay. Volvo uvedlo konečnou částku 3 050 dolarů, v tehdejším přepočtu přibližně 2 135 eur. Výtěžek připadl organizaci World Blind Union.
Claude Monet. Plátno Le Bassin aux nymphéas z let 1917–1919 se v květnu 2021 u Sotheby’s v New Yorku prodalo za 70,4 milionu amerických dolarů. Monet v té době maloval se zrakem oslabeným šedým zákalem.
Prameny: Archiv Sargyho Manna · Sargy Mann o své práci po ztrátě zraku · Studie o perspektivě v kresbách Eşrefa Armağana · Národní galerie v Londýně o Monetových Kosatcích · Rozhovor Eşrefa Armağana pro TRT World · Holburne Museum o Armağanově malířské technice · Autoevolution o Armağanově malování · Musée de l’Orangerie o Monetovi a Clemenceauovi · Museum of Fine Arts, Houston o Monetově Japonské lávce · The Guardian o Mannově výstavě a prodejních cenách v roce 2010 · Volvo Cars o výsledku charitativní aukce Armağanova obrazu · Sotheby’s o prodeji Monetova plátna Le Bassin aux nymphéas
5 min čtení
Na rubu jednoho kvaše stojí důvěrné „Lojza“. Na pařížské fotografii hraje Paul Gauguin bez kalhot na harmonium Alfonse Muchy. A v pražském bytě na Žižkově ukrývá Toyen svého přítele před nacisty. Tři drobné výjevy otevírají příběhy o tom, jak blízko k sobě umělci někdy měli a co si díky tomu mohli dovolit v životě i v tvorbě.
Redakce Super Aukce